Štítek: LP

Na půl cesty mezi Prahou a Berounem najdete městečko jménem Loděnice. Nachází se zde největší továrna na gramofonové desky na světě.

Kruhové desky z vinylu, na které se zaznamenává zvuk, se v Loděnici začaly vyrábět již v roce 1951. Podnik s názvem Gramofonové závody zásoboval vinyly celou východní Evropu. Od té doby se stalo mnohé: Nastoupily kazety, cedéčka, MP3ky a streamování. V Loděnici ale ani v 21. století neztrácejí dech. Firma se dnes jmenuje GZ Media a může se pyšnit světovým unikátem: Nikde se nevyrobí víc desek. Loni jich tu udělali 18 milionů ze zhruba 100 milionů, které se vyrobí na celém světě. Zajeli jsme se podívat, jak gramofonová deska vzniká.

Jak se vyrábí vinyl:

1. Premastering

Vše začíná jednáním. Za výrobcem přijde zákazník, který chce hudbu na vinylové desce. Přinese návrh obalu, potisk na desku a hlavně samotnou nahrávku buď v digitálním formátu na cédéčku nebo na pásce. Operátor zkontroluje a připraví zvukové detaily tak, aby nahrávka nedělala na desce neplechu – procesu se říká premastering.

2. Mastering

Před samotnou výrobou se musí připravit matrice, tzv. negativ. Měděný plát nebo laková fólie se vloží do nahrávací soupravy. Ta vypadá trochu jako obyčejný gramofon. Na konci ramena ale není čtecí jehla, nýbrž vybroušený diamantový nebo safírový nůž. Pak se spustí nahrávka a nůž začne vyřezávat do podkladu jemné drážky s hudebním záznamem. Řezání probíhá v reálném čase. Dvaceti minutové album se tedy bude vyřezávat takt po taktu 20 minut.

3. Galvanizace

Když je negativ hotový, vykoupe se ve speciální galvanické lázni. To je roztok, ve kterém jsou miniaturní niklové kuličky. Nikl během chvilky měděný plát obalí a vytvoří vrstvu, do níž se dokonale otiskne vzor vyřezaný do podkladu.

4. Manuální a poloautomatické lysování

Původní podklad se archivuje a dále se pracuje jen s niklovou matricí. Existují dva způsoby, jak vzor obtisknout na vinylovou desku. Nejběžnější způsob je lisování s lidskou asistencí. Obsluha upevní na každou stranu lisu jednu matrici, a přidá vinylový „koblížek“ o váze 140 nebo 180 gramů a středové papírové etikety. Při teplotě 200 °C a pod tlakem 120 tun se koblížek roztáhne jako těsto na pizzu a obtiskne se do něj vzor. Není proto radno do lisu strkat jakékoli končetiny. Pak stačí oříznout okraje, neboť po lisování zde zůstane ještě kousek nepoužitelného zkřiveného vinylu.

Druhou možností je lisování v poloautomatických lisech. Inženýři z Loděnice je upravili na míru svým potřebám. Veškerou práci zvládají stroje včetně dávkování koblížků, ořezávání i odkládání. Pak se dají desky na chvilku odpočinout, aby vychladly. Ať už jde o manuální nebo poloautomatickou výrobu, jdou po zahřátí a natlakování lisu 2–3 desky na kontrolu. Během té si je poslechnou trénované uši zvukových odborníků, kteří ověří, zda stroj nedělá nějakou chybu. Pak už jsou desky připravené na zabalení do papíru a odeslání do obchodů!

5. Efekty

Vinylová deska může mít jakoukoli barvu – stačí do lisu dát koláček požadovaného odstínu. Nabízí se ještě několik efektů. Nejčastěji jde o přidání vinylového prášku. Koblížek se obalí ve vinylové drti. V lisu se drť spojí s vinylem a vytvoří působivé skvrny. Dalším oblíbeným efektem je tzv. picture tisk – deska s velkým obrázkem. Ten se tiskne na papírovou etiketu pokrývající plochu desky. Záznam je prolisován do průhledné fólie a vinylová hmota drží desku pohromadě. Vypadá to parádně, fajnšmekři ale dají vždy přednost vinylu před plastovou fólií. Speciální desky se mohou vyrábět pouze v manuálním lisu.

---

Z čeho je vinyl?

První gramofonové desky se vyráběly z gumy. Poté je nahradil šelak, což jsou výměšky hmyzu jménem červec lakový. Už od třicátých let minulého století se ale používá plast jménem polyvinylchlorid, známý též jako PVC. Je to třetí nejrozšířenější plast na světě, z něhož se kromě desek vyrábí třeba i potrubí, kabely nebo podlahy.