V tomto článku si popíšeme vývoj rozměrů gramofonový desek. Velikost desky, respektive délka záznamu je dána kombinací rychlosti otáček a plochou, do které je vyryta drážka se zvukovým záznamem. V průběhu první poloviny 20. století se vyvíjeli různé formáty s rychlostí otáčení.
Vývoj velikosti gramofonové desky
Na počátku 20. století ještě nebyly nijak normalizován rozměr ani frekvence otáčení gramofonových desek. Jejich průměr obvykle kolísal mezi 12 a 30 cm, výjimkou nebyly gramofonové desky s průměrem 6 cm i 60 cm. Otáčky desek při reprodukci byla také různá – od 74 do 82 ot/min. Některé desky měly jednu středovou díru, jiné dvě. S výrobou desek se záznamem na obou stranách se začalo až roku 1905.
Katalog Stereoid.cz nabízí své služby
Úplně první gramofonové desky měly průměr 12 cm a byly vyrobeny z tvrzené pryže. Frekvence otáčení desky při reprodukci byla u prvních gramofonů 70 ot/min.
Tvrzená pryž byla později nahrazena šelakovou hmotou. Ta měla výhodu, že se dala lisovat, což značně usnadnilo sériovou výrobu mnoha gramodesek lisováním z jedné matrice. Šelakové desky se přehrávaly rychlostí 78 ot/min.
Šelaková deska
Roku 1931 americká nahrávací společnost RCA Victor vydala řadu gramofonových desek s názvem „Program transcriptions“. Tyto desky byly již vyrobeny z PVC, měly průměr 30 cm (12″) a byly nahrány rychlostí 33⅓ ot/min, stejně jako pozdější dlouhohrající LP desky. Drážka měla sice ještě stejnou šířku jako šelakové desky, byla však mělčí a drážková rozteč byla také užší. To vše umožnilo výrazné prodloužení délky záznamu.
Roku 1939 se konkurenční americká nahrávací společnost Columbia Records rozhodla pokračovat ve vývoji technologie dlouhohrajících desek z PVC, započatém společností RCA Victor.
RCA Victor logo
Standard gramofonové desky LP formát
Roku 1948 byla představena nová dlouhohrající LP deska o průměru 30 cm, rychlosti otáčení 33⅓ ot/min a s novou úzkou drážkou zvanou microgroove (mikrodrážka). Tedy standard gramofonové desky používaný dodnes. Záznam na desce byl sice stále ještě monofonní, ale na jednu stranu desky se vměstnala až 23 minutová nahrávka skladatele Mendelssohna.
Standard gramofonové desky SP formát
V reakci na uvedení LP desek firma RCA Victor přišla roku 1949 se svým vlastním formátem gramofonové desky z PVC – malou deskou průměru 17 cm (7″) nahranou rychlostí 45 ot/min, zvanou „single play“ – SP. Tyto SP desky se brzy staly hitem mladé generace, přestože se na jednu stranu vešly nejvýš dvě skladby. Byly totiž levné, skladné a esteticky přitažlivé – lisovány v různých barvách, odlišujících žánr – country byla vydávána na zelených deskách, vážná hudba na červených, R&B a gospel na oranžových, desky pro děti byly žluté. Populární hudba se vydávala na tradiční černé barvě. Pro přehrávání RCA Victor prodával originální malé gramofony, schopnými automaticky přehrát najednou sadu těchto desek. Konkurenční LP desky však nebyly schopné přehrát. V pozdějších letech byly na trh uvedeny bateriové gramofony pro tyto desky. Nutno dodat, že SP desky si také později našly cestu do jukeboxů, kde nahradily zastaralé desky šelakové.
Válka rychlostí
V následujících letech vypukla na americkém gramofonovém trhu válka formátů gramofonových desek, nazývaná „válka rychlostí“. Někteří upřednostňovali 33⅓ ot/min LP desky, jiní 45 ot/min SP desky a konzervativci preferovali 78 ot/min šelakové desky. Výsledkem tohoto boje bylo, že šelakové desky definitivně ustoupily SP deskám, neboť co do délky záznamu byly SP desky jejich dokonalou náhradou, navíc s lepšími vlastnostmi. SP desky navíc naplnily tržní potřebu tam, kde bylo třeba média s kratší hrací dobou. Pro LP desky jako by se zpočátku nedostávalo využití, ale brzy se začaly osvědčovat v oblasti nahrávek vážné hudby. Dlouhá stopáž LP desek dále dává vzniknout novému hudebnímu formátu – hudebnímu albu.
Současné typy vinylových desek
Po hektickém vývoji v první polovině 20. století, co se týče rozměrů a rychlosti otáčení desek nám zbyly následující typy.
Rozměry gramofonových desek
SP (single play) – singly – menší typ vinylových desek obvykle na rychlost 45 ot/min, výjimečně na rychlost 33 ot/min. Obvykle jedna strana desky obsahuje jednu hudební skladbu resp. písničku. Průměr desky 17 cm (7”).
EP (extended play) – menší typ vinylových desek obvykle na rychlost 45 ot/min. V podstatě totožné s SP, ale na každé straně jsou dvě (někdy i tři) písničky. Ve stejné velikosti avšak s otáčkami 33⅓ ot/min byly v Československu vydávány též pohádky (večerníčky), zvláště pak se Spejblem a Hurvínkem. Průměr desky 25 cm (10”)
LP (long play) – „elpíčko“ – dlouhohrající deska obvykle na rychlost 33⅓ ot/min, zpočátku výjimečně i na rychlost 16+2/3 ot/min. V případě populární hudby většinou obsahuje celé jedno album jednotlivé skupiny, u vážné hudby pak jakoukoliv jinou nahrávku v celkové délce až 45 minut, případně i delší. Průměr 30 cm, na jedné straně libovolný počet skladeb či záznamů mluveného slova, u hudebních záznamů.
| Druhy vinylových desek | |||
| Označení | Jmenovitý průměr desky | Jmenovité otáčky | |
| inch | cm | ||
| LP | 12 | 30 | 33 |
| MP | 10 | 25 | 33 |
| SP | 7 | 17,5 | 45 |
| Maxisingl | 12 | 30 | 45 |
| Maxisingl | 10 | 25 | 45 |
| EP | 7 | 17,5 | 33 |
| Informativní hodnoty reprodukčních dob pro vinylovou desku (min.) | ||
| Průměr desky | 33 ot./min | 45 ot./min |
| 7″ – SP | 6,5 | 5 |
| 10″ – EP | 13,5 | 10 |
| 12″ – LP | 19,5 | 14,5 |
Hmotnost LP desek
V současné době se můžete setkat se dvěma typy desek co se týče tloušťky respektive hmotnosti gramofonové desky. Jedná se o tzv. „standard“ a „těžké“. V případě formátu LP desky je to 140 g pro standardní verzi a 180 g pro těžkou verzi.
Názory v obci hifistů se různí. Někdo těžší verzi pokládá jen za reklamní tah jak lépe prodat LP desku, s tím že narůstá i její tloušťka, takže se jich vejde méně “do police”. Dle mého tloušťka desky nemá vliv na kvalitu zvuku, ale je odolnější ke kroucení oproti lehčí standart verzi.
Materiál gramofonové desky
V současné době se vyrábí gramofonové desky pouze z plastu jménem polyvinylchlorid PVC, zkráceně vinyl a ve své základní podobě jsou bezbarvé. Základním materiálem pro výrobu vinylové hmoty je práškový kopolymer vinylchloridu a vinylacetátu, který se smíchá s potřebnými přísadami. Jsou to stabilizátory, které zabraňují degradaci při vyšších teplotách, dále pak mazadla, aby materiál neulpíval na lisovacích nástrojích, moderátor toku taveniny – ten upravuje rychlost tečení materiálu mezi matricemi při lisování a konečně pak barvivo.
Pro klasické černé desky se používají speciální saze, pro různé barevné odstíny pak několik druhů základních barviv nebo se tato barviva kombinují pro získání nových odstínů.