Autor: Free Cool

Zajímá vás historie vzniku legendární kytary Fender Stratocaster a co ní říkají kytarové legendy první ligy? Vše se můžete dozvědět v tomto článku a ve filmu, který byl o „Stratu“ natočen.

Stratocaster Leo Fendera představuje mnohem víc než jen elektrickou kytaru. Běžně užívaná fráze svádí k tomu, abychom o Stratocasteru řekli, že je to symbol, ale ani to by ho zcela nevystihovalo. Zatímco symboly, jako džíny Levi Strauss nebo hrací skříně Wurlitzer, historii odrážejí nebo připomínají, Stratocaster dějiny utvářel. Je otázkou, zda by hráči, jako Buddy Holly, Jimi Hendrix, Eric Clapton a spousta dalších vlivných bluesových a countryových muzikantů, dokázali bez Stratu – jak kytaristé přezdívají Stratocasteru – vyjádřit zvuky, které jim zněly hlavou, a bez kterých by rocková hudba vypadala podstatně jinak.

Nápad na natočení filmu Křivky, tvarování a rohy korpusu o kytaře, která měla největší vliv na světovou hudbu, se zrodil na začátku července 1992, kdy Ray Minhinnett pracoval doma na nové písničce. Sestavení 25 stránkového scénáře trvalo jen pár hodin. Často jsme s Rayem mluvili o založení televizní produkční společnosti, a když televize nakonec přijala „Křivky“ jako zvláštní program, připadalo nám to jako příležitost seslaná s nebe. Převést příběh Stratu na obrazovku a na následující stránky se ukázalo jako spojení dřiny, kterou dělá člověk rád, s logistikou a diplomatickým manévrováním, které se pro nás staly doslova noční můrou.

O žádném jiném hudebním nástroji se pravděpodobně netraduje tolik historek jako o Stratocasteru. Když jsme se rozhodli natočit film a potom sepsat knížku o vlivu, jaký Strat měl, podezírali jsme kytaristy, že o tom zásadním vlivu Stratu na jejich vlastní hru nebudou chtít mluvit. Ale při nejmenším jsme podcenili jejich nadšení. Když se jmenujete Eric Clapton nebo Keith Richards, nezajímají se novináři o vaši hru na kytaru, ale obvykle o ty nejbezvýznamnější podrobnosti vašeho osobního života. A přece díky elektrické kytaře se Eric a Keith dostali tam, kde dnes jsou.

Pro hudebníka plní elektrická kytara celou řadu rolí. Od úlohy ochranného štítu – kterého se člověk drží nebo za který se schovává, když se na něj upírají tisíce párů očí – až po roli věrného spolupracovníka, se kterým se můžete v pravou chvíli vydat do oblastí, kam před vámi ještě nikdo nevkročil. Životy velkých kytaristů bývají obklopeny nejrůznějšími senzacemi, ale pro většinu z nich spočívá jejich celo životní úsilí v hledání dokonalého zvuku, dokonalého tónu. Nedílnou součástí tohoto hledání byl pro všechny kytaristy, kteří hovoří v této knize, právě Stratocaster.

Popisují ho skutečně rozmanitě: pro Keitha Richardse je Stratocaster
odstřelovačská puška, která doplňuje jeho přesný samopal s krátkým dostřelem Sten, rozuměj kytaru Telecaster. Pro Erica Claptona představuje Strat prostředek niterného vyjádření, nástroj, který se stává součástí jeho osobnosti. Pro Bryana Adamse je to cosi bytelného, co ho zbavuje pocitu nahoty, když stojí před mikrofonem. To vše je velmi pozoruhodné, když uvážíme, že jde o jedno
duše vyrobený nástroj, který navrhla malá skupina lidí v Kalifornii v roce 1954.

Pro nás příběh Stratocasteru tvoří životně důležitou částí historie 20. století. Tvar a funkci elektrické kytary zná teď dobře skoro každý – zkuste požádat prvního člověka na ulici, aby vám nakreslil elektrickou kytaru, a uvidíte, že její tvar bude od Stratocasteru nějak odvozený. A přece v roce 1954 znamenal vzhled Stratu něco fantasticky nového něco, co se naprosto lišilo od všech předcházejících kytar. Leo Fender a jeho spolupracovníci očividně ignorovali všechny základní prvky klasického nástroje. Konstrukcí Stratocasteru utvářeli dějiny, nebo rozpoznali, že rozchod s konvenčním tvarem a konstrukcí kytary povede k vytvoření univerzálnějšího a bytelnějšího nástroje.

Když se Strat, podobně jako předtím jeho předchůdce Telecaster, poprvé objevil, nevěděli lide vůbec, co si o něm mají myslet. Přesto v průběhu let začaly jeho kvality stále více vynikat a dnes už můžeme tvrdit, že je to nejlepší elektrická kytara, jaká kdy byla postavená. Najdete skutečně jen velmi málo moderních elektrických kytar, které by si od Stratu nevypůjčily alespoň pár nápadů – zato moderní elektrické kytary, které Strat kopírují ve všem všudy, jsou docela běžné.
Ale kromě technické geniality zabudovali konstruktéři Stratu do nástroje také kus magie. George Harrison přirovnává Strat k mrakodrapu Chrysler Building, symbolu 20. století. Jeff Lynne ho přirovnává k nejlepším Picassovým obrazům, zatímco spousta dalších muzikantů ho přirovnává ke „stradivárkám“, legendárním houslím, stavěným v 17. století v Cremoně. Někteří hudebníci z jiných žánrů obviňují masivní elektrickou kytaru z toho, že postrádá řemeslné provedení, rezonanci a osobitost.

Strat opravdu není vyráběný ze vzácného dřeva tradičními řemeslnými postupy, ale to nemění nic na tom, že se jedná o mistrovský výrobek. Podobně jako „stradivárky“ představuje i Strat brilantní řeše ní souboru technických problémů, a podobně jako „stradivárky“ je i Stratocaster produktem své doby: Ameriky 20. století, kolébky sériové výroby a kapitalismu. Nemohl vzniknout na žádném
jiném místě, ani v žádné jiné době, a stejně jako osobnosti, které se podílely na jeho úspěchu, je obrazem Ameriky padesátých let.

Kdo se podílel na zrodu Fender Stratocaster

Podobně jako u všech legendárních vynálezů, je i historie Stratocasteru spletitá. O tom, jak před čtyřiceti lety Strat vznikal, se zachovaly různé historky. Jejich ústřední postavou je Leo Fender, nehudebník a fanatický inženýr, který byl schopen cestou z oběda vlézt na ulici pod auto, jen aby zjistil jak má řešené pérování. Další osobou je Freddie Tavares, zkušeny projektant, jehož hru na havajskou kytaru můžete dodnes slyšet v ústřední melodii seriálu Loony Toons. U zrodu Stratu dále stáli George Fullerton, plachý rodák z Fullertonu, který působil jako první asistent Leo Fendera, a produkční manažer Forrest White, který vedl Leo Fendera k pořádku a který nikdy nešel pro pádné slovo daleko, Bill Carson byl muzikant, který musel vytrpět spoustu posměšků, když v terénu testoval první
verze Stratu, zatímco Donu Randallovi, charismatickému cesťákovi se vzhledem filmové hvězdy, nezbývalo než vyrazit na cesty a Strat prodat – což nebyl lehký úkol. Tradují se zkazky o dealerech Fenderu, kteří své první zboží vnucovali majitelům prodejen násilím, zatímco Leo Fender zase přiváděl své prodejce k zoufalství tím, že kytary rozdával. Přes všechny problémy lidé kolem Stratocasteru nikdy neztratili víru v úspěch, i když to, že se z něj stane legenda, čekal málokdo – řada lidí sice dnes tvrdí, že hrála při vzniku Stratu důležitou roli, ale jak podotýká Don Randall, „úspěch má tisíc otců“. Poučení z dějin Stratocasteru mohou načerpat i historici zabývající se průmyslem. Je to příběh klasického designu, který utrpěl přístupem necitlivého vedení a zahraniční konkurence. Příběh klasické obchodní značky, které bylo nutné vrátit slávu obnovením kvality, která s ní byla spojována.
Zde je tedy historie jednoho z nejvýznamnějších hudebních nástrojů 20. století: jak byl vynalezen, jakými změnami procházel v průběhu let a jak si získal muzikanty na celém světě. Pokud jsme odvedli pořádnou práci, tak byste po měli mít chuť někam vyrazit a zahrát si na Stratocaster, nebo si nějaký poslechnout. Řekněte, že vás posílá Ray & Bob.

RAY MINHINNETT

Má láska s Fenderem Stratem začala v roce 1974, když jsem si koupil Strat 1959, sunburst s javorovým krkem, výrobní číslo 35562, který předtím vlastnil Steve Marriott. Konečně jsem ho měl! Zaplatil jsem za něj 250 liber a hraji na něj dodnes. Tuhle vášeň pro nástroje může podle mého pochopit jen kytarista nebo kytarový fanoušek. Je to vztah na celý život. Doufám, že film Křivky, tvarování a rohy korpusu, stejně jako table knížka, kterou budete číst, pomůžou i nekytaristům tohle citové pouto pochopit, a že tam najdete i spoustu dalších věcí, které jste o Stratocasteru Leo Fendera – kytaře, která nám dala rock-and-roll – nevěděli.

BOB YOUNG

Když jsme dávali dohromady příběh Fenderu Stratocasteru, podobalo se to doplňování obří skládanky. Sestavili jsme si dlouhatánský seznam osobností, se kterými jsme chtěli udělat rozhovor. Když někteří lidé viděli, jak jedinečnou skupinu slavných umělců se snažíme dát dohromady, mysleli si, že nám ta ctižádost vlezla do hlavy. Naštěstí u toho byli také jeden nebo dva lidi, kteří věřili tomu, že jsme ten film o úžasném vynálezu Leo Fendera schopní napsat, produkovat i distribuovat. Na základě našeho filmu se uskutečnily koncerty, vyšlo jedno album, natočilo se pokračování programu, různé další programy, které na něj navazovaly.