Jukebox je zařízení na přehrávání hudby, svého času se bez nich neobešel žádný hudební bar nebo diskotéka. Pro generace byl symbolem i příjemným společníkem, protože se totiž za každou vhozenou minci odvděčil oblíbenou písničkou. Kde se tento přehrávač vinylových desek vzal?
V roce 1890 se v Palais Royal Saloon v San Francisku objevil historicky první jukebox. Tento vylepšený fonograf byl dílem pánů Glasse a Arnolda a jednalo se o zařízení, které po vhození mince „nikláku“.
Jak zjistit cenu LP desek ? Dozvíte se zde
Úspěch hrací skříňky byl okamžitý. Do května následujícího roku se v různých sanfranciských barech objevilo dalších 14 jukeboxů a Glass s Arnoldem si svůj vynález nechali patentovat. Vhozenými mincemi se jim pořizovací cena údajně vrátila u každého automatu za pouhé dva týdny. A zkrátka nepřišel ani Edison. Ten si na své konto připsal deset tisíc dolarů za propůjčení licence na fonografy a drobný podíl ze zisku provozovaných automatů.
Jak to fungovalo ?
Po vhození mince do jukeboxu se spustilo Edisonův elektrický fonograf třídy M (první modely M byly vybavené elektrickým článkem z křehkých skleněných baněk s kyselinou, která způsobila nejedno zranění. V prodejní verzi byl článek nahrazen Edison-Lalandovou baterií – čtyřmi velkými porcelánovými nádobami v dřevěné krabici. V době průměrné měsíční mzdy cca čtyřicet dolarů stál fonograf třídy M 225 dolarů a nová baterie 25 dolarů).
Ilustrace prvního jukeboxu (1890)
Zařízení s názvem Nickel-in-the-slot Phonograph umožňovalo poslech jediné písně na válečku, který často nebyl vyměněn i několik dní. Jukebox byl vybaven čtyřmi akustickými trubicemi – stetoskopickými sluchátky (žádný zesilovač nebyl přítomen) a během prvních šesti měsíců vydělal přes tisíc dolarů. Tím nastartoval odvětví, které v době velké ekonomické krize v USA udrželo hudební průmysl nad vodou.
Výroby jukeboxů se poté ujaly další firmy a legendami se staly názvy jako Wurlitzer, AMI, Seeburg či Rock-Ola. Sběratelé nyní platí za tyto historické skvosty ohromující částky.
Během následujících let se začaly objevovat nové modely jukeboxů postavené na fonografu i gramofonu, které obsahovaly i více přístrojů, každý s jinou nahrávkou. Zařízení umožňující výběr konkrétní skladby bylo představeno až v roce 1927 a nabízelo výběr z osmi různých nahrávek. Stroj jménem Audiophone firmy AMI obsahoval kromě několika skladeb také elektrostatický reproduktor.
Jukebox na gramofonové desky formátu SP
Zlatá éra jukeboxů
V polovině 50. let, v době největší slávy jukeboxů, bylo po celých Spojených státech rozmístěno asi 750 tisíc jukeboxů, poté jejich rozšíření začalo uvadat a až nástup „cédéček“ vrátil jejich počet v USA v 80. letech na solidní čtvrtmilion. Nyní jsou k vidění jak klasické jukeboxy, využívající vinylové desky nebo CD, tak modernější verze využívají formát MP3 a internet.
Pojem jukebox se začal používat někdy od 30. let a o původu slova se vedou spekulace. Nejčastěji se udává, že slovo jukebox vzešlo ze slangového výrazu juke-joint (putyka, špeluňka), používaného převážně černochy na jihu a jihovýchodě Spojených států. Slovo juke (jook) pochází z kreolského jazyka gullah, jehož výraz joog znamená slušně řečeno hříšný nebo sprostý.